Jak šli Vojta s Honzou na pivo

Jak šli Vojta s Honzou na pivo #1

Vojta přijel za Honzou do Prahy. Pak šli na pivo do Café bar Relax vedle Masarykova nádraží, z kterého chtěl Vojta jet domů, ale všechno jelo hrozně brzo, takže mu to ujelo. Protože oba dva již dlouhodobě zkouší přestat pít alkohol, naschvál si každý vzal jen dvě stovky. Bohužel, při placení se to ukázalo málo. Od číšníka padl dotaz ohledně platební karty, kterou měl Honza skutečně u sebe, avšak domníval se, že na ní nemá peníze. Číšník ale naléhal, ať to zkusí, tak to zkusil a zablokoval si kartu. Další návrh byl nechat tam mobil a Vojtu a běžet na byt pro tisíc korun. Při předávání telefonu číšník poprosil Honzu, ať si ho vypne, aby nikdo nevolal. Honza věděl, že mu stejně nikdo volat nebude, ale mobil vypnul a běžel na Křižíkovu. Zde sebral peníze a utíkal zpět. Vojta tam mezitím čekal a přemlouval číšníka, ať si s ním dá panáka na sekeru. Nedal a drželi hubu. Vojtovi to bylo dlouhý a trapný, tak vzal telefon a volal Honzovi, kde je. Číšník mu řekl: „Ty vole, vždyť má ten telefon tady.“ Vojta řekl: „No jo vlastně ty vole.“ a zasmál se tomu. Pak Honza přiběhl, zaplatil a při zapínání si zablokoval mobil. Mimochodem Honza slavil své narozeniny. Pak šli pít jinam.

Teď spolu sedí na bytě, a zatímco jim kynou langoše, pijí Svijany a Vojtovi ujíždí další vlaky.

Vaši Vojta a Honza

Jak šli Vojta s Honzou na pivo #0 (Prequel)

Honza přijel za Vojtou do Libotenic. Byl tam tři dny a výjimečně poprvé v životě spolu nepili. Natírali zeď, vymýšleli Hurikán 3: Mácháč a žrali hrušky. Honza si pak sbalil krosnu, Vojta vzal kolo a šel ho vyprovodit na 7 km vzdálené nádraží v Roudnici nad Labem. Bylo moc hezky, tak si cestou chtěli v Hrobcích koupit lahváče na žízeň (za odměnu, jak byli celou dobu hodný). Co čert nechtěl, Vietnamec jim zavřel před ksichtama. Naštěstí to šlo vzít přes Židovice, vesnici s hospodou. Dali si tam každej výborný dva beery a mluvili o umění, harmonii a Matrixu (Honza). Honza pak šel koupit ještě lahváče na cestu, avšak na baru potkal Zikyho tátu. Ten mu doporučil nechat si do petky natočit Svatováclavský speciál (21 °, 9,5 %), že to Vojta když tak dopije. Když se vydávali na cestu, Honza jen tak nahodil, že by taky šlo zachlastat v Roudnici a přespat u Toncka. Vojta to rázně zamítnul, že toho chlastu měl už za život dost. Honza taky, přesto lehce posmutněl, napil se speciálu a podal ho Vojtovi. Vojta se napil a podal ho Honzovi. Honza se zase napil, Vojta taky a najednou byli nachcaný jako svině. Asi 200 metrů od Roudnice se borci rozhodli jít zpátky do Židovic. Že Honza pojede až zítra. Měli z toho rozhodnutí radost a Vojta si srandovně uprd. Honzu to rozesmálo, vyšpulil prdel, že chce taky, a připosral se. V Židovicích si sedli do výčepu a tady na dlouhou dobu končí jejich paměť.

Honza: „Najednou jedu na Vojtěchovo kole, Vojtěch nikde, krosna nikde, tak to votočim a jedu zpátky. Neustále padám, řvu: Vojtěchu!, ale ten čůrák nikde.“

Vojta: „Najednou lezu z křoví, vůbec nic nevim a na zádech mam Mástrovu krosnu. Jdu domů zkurvený čtyři kilometry a doma nacházim svoje kolo opřený o barák a Mástrovu prdel u nás v posteli.“

Druhý den šel Vojta znovu doprovodit Honzu, který už tentokrát konečně odjel do prdele.

Vaši Honza a Vojta

Příspěvek vnuka Jiřího Trnky #1

Ahoj, v posledních dnech úroveň webu True Lovers prudce stoupá, což potěšilo nejednoho z našich fanoušků a mého blízkého kamaráda Matyáše Trnku (vnuka Jana Wericha) dokonce motivovalo k vlastnímu příspěvku. Tady je:

To jel jednou Honza s kamarádama k Matyášovi na chalupu (do Jizerek), že tam bude výstava, spousta zajímavých lidí, snad i nějaký ty ženský, prostě výlet. Výstava na zahradě byla pěkná, spousta věcí, hodně lidí, nějaký ty ženský taky.

Pivo za pivem, nálada se lepší, komunikace zabrousí tu k umění, tu k Hegelovi, skauti sou fašisti, monarchie do čech, a najednou Honza (tou dobou už nějakou dobu nahatej) začne přesvědčovat starej českej androš, že se všichni slíknem. U ohně je teplo, což vo to, ale přece jen je to i na mně, Matyáše (vnuka V+W pozn. Master), trochu moc. Androši se cukaj nejvíc, že je prej Honza čůrák, a že nechce nikdo vidět jeho péro a taky že nikdo z nich žádný neukáže. Přemlouvání a vodmlouvání trvá asi hodinu a půl, jedinej, kdo v tom Honzu nechce nechat, je Mariana, která se nabízí, že se slíkne taky. To zase androš trochu pookřeje, ale pak příde Günter, začne se s Marianou bavit (německy), takže všichni čumíme jak puci, protože nikdo nerozumíme. Honza ještě chvíli sere se stripem, ale už hulí druhý brko (skoro sám) a síla jeho argumentů slábne. Pak se i ta Honzova nahota nějak zamluví, tak tam jen tak sedí mezi náma s čůrákem přes poleno. Tak se zvedá a de pryč. Asi chcát.

Za chvíli příde Matěj, že je Honzovi zle a že ho musíme zachránit. “No to je jasný, dem pro něj, kde je?” řikám. “Tady,” na to Matěj a ukazuje pod cypřiš, kde ve tmě leží stuleně cosi, co připomíná obrovský vodňanský kuře. Vedle je hromádka Honzovejch hadrů. Honzu nakonec doprovázej Matěj a Vašek do chalupy. Ten de nahatej po čtyřech a bleje, asi aby našel cestu zpátky, kdyby chtěl eště zakalit a zkusit nějaký ty ženský.

Zdraví Matyáš (příště: Jak sem se posral)