NEPUBLIKOVATELNÝ ROZHOVOR S JANEM SASKOU

(pro nejmenovaný filmový časopis)

Jak jste se dostal k animaci? Co se vám na ní líbí?

To je dobrá otázka… (Tváří se zamyšleně a hledá odpověď. Nenachází.)

Jaké animované filmy máte nejradši? A jaké vás ovlivnily ve vaší tvorbě a čím?

Mám rád čínskou kinematografii: Miyazakiho Cestu do fantazie, Ghost in the Shell od Satoshi Kona a Akiru Sylvaina Chometa. Baví mě ale i počítačová animace, například filmy hyperrealistického mága Davida OReillyho - třeba Half Life, nebo Trackmania.

Máte rád grotesky? Přepadení mi přijde groteskou celkem ovlivněné.

Přepadení groteskou je, ale obecně tento žánr moc rád nemám.

Přepadení, Happy End, Hurikán… Proč černobílá?

Přepadení i Happy End parafrázují můj oblíbený žánr grotesky. A Hurikán vycházel v časopise Xerox, který se tiskl na kopírce.

Ve vašich dosavadních filmech i v komiksu Hurikán jsou samí „zemití“ muži, většinou opilci, burani, myslivci – jak jste sám jinde řekl: ‚plemenní býci v tílkách‘. Co vás na těchto typech zajímá? Vystihují nějaký rys české povahy?

Kníry, deky. Guláš s šesti. Bláto na hřišti. Gothaj. Jedno rychlý. Smažák. Mácháč. Šusťáky. Džíska. Kožená ledvinka. Turek a cígo. Langoš. Ztvrdlá malta v míchačce… Jo, myslím, že v tom je kus české povahy.

Happy End vznikl na základě vtipu. Co vás na něm tak zaujalo?

Líbila se mi na něm kauzalita jednotlivých situací a možnost odvyprávět jej beze slov. Což je pro animovanou grotesku vždycky plus. Navíc je v něm jaksi od základu šťastně trefený poměr univerzální srozumitelnosti a výše zmíněných národních hodnot.

Zlínskou školu jste ukončil animatikem Happy Endu. Pak jste na filmu ještě strávil tři roky na FAMU. Můžete popsat ten rozdíl v obou verzích filmu?

První verzi jsem kreslil myší a druhou verzi rukou.

Proč jste se rozhodl věnovat se starší věci i na FAMU? Nelákalo vás nějaké nové téma?

V té době na mě přišla tvůrčí krize. První Happy End se nedostal na žádné festivaly. Cítil jsem se nedoceněný, odkopnutý. Přidaly se deprese a alkohol. (Pláče.) Uvědomil jsem si, že musím začít znovu a lépe.

Prošel jste několik škol s výukou animace – Hollarka, Zlín, FAMU. Mohl byste stručně porovnat, co vám která škola dala?

Každá mi dala zabrat: Hollarka – tráva, Zlín – pervitin, FAMU – kokain.

Happy End působí na první pohled jako ruční kreslená animace. Ale vznikal na počítači. Můžete přiblížit techniku?

Jednalo se o velmi komplikovanou metodu – nejdříve jsem fotil strejdy a myslivce, posléze jsem je ručně překresloval na papír, to jsem potom naskenoval a pak vytiskl, pak znova naskenoval a celý proces zopakoval osmkrát. Na konci jsem většinou zjistil, že to bylo úplně zbytečné. Dalším nepříjemným aspektem práce u počítače je, že v něm mám internet. Takže zhruba devadesát procent času jsem strávil prokrasturbací.

Jak docílíte vždy tak dobrého timingu?

(Padá mu lustr na hlavu.) Zrovna timing se moc naučit nedá, jde hlavně o věc citu a zkuše… (Všiml si padajícího lustru a v bullet-timu se převrací na bok.)

Na čem teď pracujete? A co za nápady na film/y nosíte v hlavě?

Spolupracuji teď hlavně se svým nejlepším kamarádem Vojtěchem Kissem, který za mě například píše tento rozhovor. Dále pracujeme na scénáři rozsáhlého komiksu Mácháč, který bude vyprávět velkou letní love story ze stánku s langošema a objeví se v něm všechny důležité postavy z našeho univerza: Hurikán. Také se můžete těšit na animovaný pořad Relace. Oba projekty již nyní aspirují na dalšího Oscara.

Kde byste se jako animátor/režisér rád viděl za pět, deset let?

Tam kde nyní: gauč.

Přinesla vám nominace na Oscara a úspěch v Cannes nějaké nabídky? A změnilo to perspektivu vaší další práce? Třeba směrem k celovečeráku, ke koprodukci se zahraničím…?

Ano, především co se týká možnosti koprodukce. V tom byl zatím nejdůležitější festival v Annecy, kde je silný “industry market”. Jinak ale dál zůstávám stejný. (Smotává pětitisícovku a dává lajnu.)

Čím si vysvětlujete tak velký úspěch Happy Endu v Cannes a na Oscarech?

To samozřejmě můžu jen hádat. Obecně mě ale překvapilo, že nestačí jen udělat naprosto zlomový a výjimečný film. Důležité je především umět se o něj dál starat, což je bod, kde musím zmínit skvělou práci produkční filmu Kamily Dohnalové.

Věnujete se i komiksu. Chystáte něco dalšího v tomto směru?

Je pravda, že s kamarádem Vojtěchem Kissem pracujeme na scénáři velkého komiksu, ale nemohu o něm zatím nic prozrazovat.

Bakalářskou práci jste psal o vztahu komiksu a animace. Můžete ji trochu přiblížit?

Ano. Čím bravurněji jsem ovládal filmovou řeč, tím více jsem určité filmové postupy nacházel i v komiksu - rámování, střihová skladba, stylistické formy… Když jsem pak srovnával komiks s ostatními uměleckými disciplínami, vyšlo mi, že komiks má spíše než k ilustraci, či literatuře blíže k filmu a nejblíže pak k filmu animovanému.

S kamarády ze Zlína jste založili skupinu True Lovers. Proč skupina?

Ano. Když jsme se potkali tenkrát poprvé, zjistili jsme, že naše čakry vibrují na stejné astrální úrovni. Tak jsme se vzájemně spojili. Jmenujeme se www.truelovers.cz a tvoříme mini-vesmír příběhů, myšlenek a inteligentního humoru.

Připravili jste společné pásmo filmů po kavárnách. Chystáte společně něco dalšího?

Tomuto projektu se stále věnujeme, protože jsme na něj nedávno dostali grant od fondu na distribuci. Pásmo se jmenuje True Love a jedná se o pět animovaných filmů. Dostat krátký film do kin je v současnosti téměř nemožné, takže hledáme alternativní způsoby. A rádi tak činíme pokud možno co nejzajímavější cestou – promítáme v bývalých továrnách, opuštěných kostelech, starých kinech. Zkrátka se zaměřujeme na místa se silným geniem loci a důležitým kulturním významem pro daný region či obec a oslovujeme při tom místní spolky nebo školy, promítání doplňujeme o besedu s tvůrci a jiný doprovodný program. Jsme rádi, že můžeme šířit osvětu animaci a při tom ještě pomoci zajímavým místním iniciativám.

V titulcích Happy Endu je uveden jako autor hudby Jiří Saska. Jde o příbuzného?

Ano, je to moje ségra. Čímž bych rád pozdravil bráchu a poděkoval rodičům. (Loučí se a mává do kamery.)