Jedinečný záznam folklórních obyčejů z oblasti česko-saského slovácka psaný autenticko-archaickým stylem tzv. staro-česko-baráčnického hanťouru. Hlavní malý hrdina románu – Románek Kmet – je jedním z posledních pamětníků tohoto dnes již zaniklého nářečí a románem Dědeček přispěl do tzv. nové vlny obrození neboli národního neo-obrození, potažmo k literatuře genderového anti-mono-polarismu, neboť v podstatě pohlavně překlopil román B. Němcové – Babičku.
Bylo jaro, takže ve vzduchu byl cítit květ, ráj, med a mrd. Všude kolem krajem úpěl senoseč a chlapci hnali přes úvoz kolo od zetoru...
Bylo ráno zlatavé jak pečeně s bramborem a na verpánku brunátněl brabec...
Bylo vedro k nesnesení jako v pařníku a na zápraží brebentila zpařená bába...
Bylo léto horké jako kamna a venku hořel les. Dědeček pod kůlnou za stodolou mlátil cepem pluh velkej jak lopuch a nad nim roj much tlustejch jak ropuch...
Bylo vedro k nesnesení jako v pařníku a na zápraží brebentila zpařená bába...
Už vod kuropění chcalo jak z konve a provazce lijavce visely z chmurné hůry jak štoky chmele...
Bylo zase jednou léto, horko jak v háji a na parapeti brunátněl F.A. Brabec, kde borový zaváněl Máj...
Byl podzim a na strništi se válel opar bílej jak nohy starý báby. Vlaštovky vodtáhly pryč do Afriky a do oranic sesedávali krkavci čerstvě z Kremlu...
Byl duben a na proutkách pučela koťátka. Děda vytáh pod ořešák křesílka, páč se stavil Jarda Kozlátko...
My čekali květen a zatím přišel mráz, tak strašnou zimu, nezažil nikdo z nás. Kromě dědečka, kterýho to potkalo v dvaadvacátym na frontě...