Dědeček, kapitola 10. — O zateplování

My čekali květen a zatím přišel mráz, tak strašnou zimu, nezažil nikdo z nás. Kromě dědečka, kterýho to potkalo v dvaadvacátym na frontě. Pročež byl na to připraven, tudíž věděl, co naplat. A tak povolal tu starou kopu alkáčků Kebrleho s Cebulou, chlapy vod fochu, aby jim povidal: „Hoší, to vám poudám: přinde holomráz, že vám budou cinkat soply v nose, musíme naši chýši připraviti: shora slámou půdu naplniti!“

Dařbuján Cebula: „Ále prdlajz dědek, co tě nemá. Máme na korbě zbytky z melouchu v Jebanech! Roubenku ti lepidlem natáhneme, polysťákem vobalíme, broskvovou barvou nastříkáme a ještě plůtek z OBI seskládáme! Ale nejdřív si pivo votevřeme.“

Pandrhola Kebrle: „Začal bych tady vocaď, pak až teprv bych natáh šaluňk, protože kdybys to chtěl rovnou utemovat, tak ti hrozí, že se to celý zklátí! To je můj názor.“

Dařbuján Cebula: „Jenže ten ti pak zvlhne a bude to bobtnat, když tam nedáš kačírek, protože ten svorník na drenáž je už uplně vyčochtanej. Já bych vzal ty vingle, aby to nešlo šajtlem, přivrutoval bych je támdle, kde má mladej kamrlík a pak bych to tepra zpevnil roksorama, vono si to pak samo sedne a navíc ti tam pak nevylezou takový ty bochánky!“

Pandrhola Kebrle: „Jaký bochánky ty čůráku? Normálně bych to tam celý namrdal: fikneme tudle kde to přečuhuje, jebneš tam pak tu traverzu, která ti to celý zafixuje, z boku to vobalíš ipou, aby ti to nepodechcávalo, hodíš to do váhy, podej mi pivo, zalícuješ si to s podezdívkou, vyšpricluješ a je to vyřešený, žádný sraní s tim! To je můj názor. Jenom z toho musíš nejdřív vysekat ten píčovinec. A dědku! Ty musíš zajet k Mazourkovi pro tři pytle multibatu.“

Dařbuján Cebula: „A pivo!

Děda vzal prázdný basy, sednul na žebřiňák a vodjel do stavebnin.

„A ty nám mladej budeš dělat přidavače, ať se něco přiučíš, protože tam ve škole vás stejně naučej píču!“

„A nejdřív tě naučim, jak votevřit pivo, páč to je základ! Takle to vezmu, vopřu zátku tady vo ten zub…“, tssss, „…no a je to!“

„A já ti vokážu, jak poznáš, že je malta v dobrý konsistenci, podej mi lžíci! GLO GLO! Takle nakreslíš do malty píču, strčíš pod ní lžíci, trochu ji nadzvíhneš – no a když se píče rozevřou laple – tak je malta v cajku. Glo glo glo, a podej mi nahoru tu žlutou svini.“ (vodováhu)

A tak mě chasníci chytnuvší slinu zasvěcují do řemesla života, jako například: Jak správně vrták promazat. Jak vybílit světnici. Jak se jede s příklepem. Jak správně položit kládu mezi dvě kozy a tak.

Za hodinu se vrátil dědeček ze stavebnin. Velmi, ale opravdu velmi ho rozhněvalo, když našel lahve od režné a kmínky, které si schovával na lepší příležitost, celé prázdné! Rovněž jeho rybízové víno ti dva výtečníci nalezli, slívku i záložní basu vymlaskli, prorazili sbíječkou zeď i s hajzlem a do vany maltu vylili, pařník protrhli, lednici vydlábli a polystyrenem okna do prádelny omylem zalepili, stoh Bohdana Slámy žvárem podpálili, do záhonu, do dřezu i do špajzu nablili a potom, co všechen porculán rozmlátili, ve světničce po babičce ulehnuli ke spaní, nahatý a posraní.