Silnější než někdo - making of
V prosinci 2016 vydalo sdružení Ašta šmé moji první komiksovou knihu. Jmenuje se Silnější než někdo a je součástí edice Nejisté domovy.
To je Vojtěch Mašek, Máša Bořkovcová a Markéta Hajská, autorský tým Ašta šmé, do kterého mě Vojtěch přizval k práci na projektu Hlasy ohrožených dětí. Jednou větou, je to projekt, který má v několika komiksových knihách (od různých výtvarníků) ukazovat příběhy konkrétních dětí, které z různých důvodů nevyrůstaly se svými vlastními rodiči. Jde tedy o autentické biografické komiksy.
Když jsem se k projektu dostal, měl jsem možnost si vybírat, který příběh chci zpracovat. A podle vyprávění jsem vytušil, že pravděpodobně nejvíc se kolegům rozpovídal Honza Oračko.
Honza na táboře.
Na ty vzpomínal nejraději. Všimněte si srovnatelných výrazů jeho posluchačů.
Podklady k vyprávění
Všechny Honzovy vzpomínky kolegové nahráli u Máši. Vzniklo několik hodin bohatých audio záznamů.
Ty však neměly podobu jasného chronologického vyprávění. Honza si při vyprávění z jednoho dětského domova vzpomínal na analogické zážitky z jiného, různě věci srovnával a volně asocioval. Proto, abychom si mohli vytvořit ucelenou představu o jeho historii a tu pak vyprávět, bylo potřeba jeho vyprávění zmapovat.
Markéta s Mášou vytvářely přepisy záznamů (přes 100 stran textu) a události a motivy řadily na časovou osu a snažily se jim přiřazovat konkrétní data a místa.
To byly podklady, ze kterých jsem se o Honzově historii dozvěděl já.
Převedení do komiksové řeči
Vyprávění jsme do komiksu převáděli způsobem, který mi připadá pro týmovou tvorbu komiksu ideální. Nikdy neexistoval žádný psaný komiksový scénář, vše jsme řešili na společných schůzkách, kde se formou debat mých tří scénáristů prosazovaly nejvýraznější dějové sekvence, které jsem heslovitě zapisoval, případně i skicoval, ale většinou jsem skici nestíhal čmárat a měl jen hrubou představu o množství uzlových bodů vyprávění, které se vejde na konkrétní dvoustranu, a o tom, jak mají fungovat, a do komiksové řeči jsem je rozvrhoval později a na některé z příštích schůzek jsem je podle připomínek opravoval. Většina výraznějších komiksových obratů ale vzešla od scénáristů už při schůzkách – např. rozhodnutí někde zařadit velký celek, aby se čtenář mohl trochu nadechnout. V průběhu asi jednoho roku jsem počmáral poznámkami z našich schůzek tři malé skicáky.
Když jsme se v příběhu dostali dál a začali měnit pořadí některých stran a mezi ně vkládat další, začal jsem si pro orientaci vést tabulku - rozvržení na dvoustrany - (která je asi nejblíž technickému scénáři, jak jsme se dostali).
Některé strany dlouho existovaly jako posloupnost pár slov, která mi připomínala nápady vzniklé během schůzek, a až po několika týdnech vznikalo konkrétní rozvržení na panely, kde se dalo poznat, jak to funguje (tedy, pokud se vyznáte v mých poznámkách).
V té fázi pak začalo být jednodušší se skicami manipulovat ve Photoshopu.
Fotoreference
Při prokreslování detailů prostředí jsem používal spoustu fotografických podkladů, protože jsem nechtěl do komiksu příliš promítat své naivní představy o tom, jak prostředí dětských domovů asi vypadá. Hodně nám pomohl fotoarchiv Petra Bořkovce, Honzova táborového vedoucího. Potěšila mě také většina dětských domovů, které měly na svých webových stránkách fotogalerie, ze kterých jsem měl představu o interiérech i blízkém okolí. Některá místa navštívily Máša s Markétou i s Honzou osobně.
Největším překvapením byl objev dokonalé fotodokumentace kladenského lahůdkářství „Rybárna“, kam Honza rád chodíval. Kredit za objev patří Šárce Holé, díky!
Spoustu budov a okolí bylo samozřejmě také jednoduché najít na Google Street View. Takže osobně navštívit jsem potřeboval jen jeden kladenský dvorek, kde Honza dřív bydlel.
Příklad fotoreferencí pro konkrétní dvoustranu:
Kdo si všiml, že na této dvoustraně jsme zkombinovali motivy z prvních 3 audioukázek, má bod.
Prokreslení ve Photoshopu
Hotovo
První 3 komiksové knihy edice, kterou jsme pojmenovali Nejisté domovy, jsme pokřtili v lednu. Tvoří je Nebuď jak gadžo! ilustrátorky Františky Loubat, Lili a dvě mámy Lely Geislerové a můj Silnější než někdo. Později ještě vyšel komiks To už je všechno smazaný Stanislava Setinského a kniha sebraných autentických textů dětí z dnešních dětských domovů V jiném domově, také ilustrovaná Františkou Loubat.
Projekt byl financovaný grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska a podpořený Velvyslanectvím USA v Praze – a prakticky celý náklad prvního vydání už je rozebraný (byl distribuovaný hlavně do škol a knihoven). Ašta šmé plánuje dotisk, ten snad vyjde během r. 2021. Komiks Silnější než někdo si můžete zatím přečíst na tomto webu a další knihy z edice na webu Ašta šmé.